Vnitřní zranění

ZRANĚNÍ

    O zraněních zde mluvíme, protože Boží nepřítel s oblibou útočí na křehká a slabá místa naší osoby a těmi jsou právě místa zraněná. A dokáže nás skrze ně vmanipulovat tam, kam bychom normálně sami nevstoupili (k jednání, které nechceme).

    Jsou zde myšlena tzv. „vnitřní zranění či zranění nitra“ a jde o zranění emocí nebo něčeho hlubšího v nás (duše, srdce). V běhu života se běžně zraňujeme, patří to k následkům dědičného hříchu. Zranění způsobuje také každý náš hřích (svátost smíření obsahuje proto také milost uzdravení). Zraňujeme jím sebe i druhé.

Jak se vnitřní zranění projevují v našem životě?

    Některé naše současné problémy, slabosti a konflikty mají často svůj původ v nějakém dřívějším prožitku, traumatu a strádání (například lidé po povodních v zátopových oblastech měli pak strach z každého dalšího malého deště), nedobrém vztahu, nějakém šoku, odmítnutí či zklamání . Někdy jsou to věci prožité už v nejranějších počátcích našeho života (např. období, kdy matka přemýšlela o potratu dítěte). Čím je člověk mladší a tedy bezbrannější, tím je zranitelnější, a tím hlouběji bývá zasažen. Mnohé následky těchto negativních prožitků pak dále působí v našem životě, znesvobodňují nás, vedou k jednání, které nechceme.

 

Problémem zde je, že na mnohé tyto zážitky si ani nemůžeme pamatovat a tak nevíme, z čeho naše současné problémy pramení. Zůstávají ukryty v podvědomí nebo nevědomí. Přesto však působí a ovlivňují náš život, ochromují nás v určitých oblastech:

1, Brání nám konat dobro (nesmělost, ostýchavost, strach, smutek, stud, pocity nepoužitelnosti, komplexy méněcennosti) - nemáme sílu přes to jít..

2, Vedou nás k novým hříchům (hněv, nenávist, zášť, zloba, pýcha, závist, sebelítost) – způsobuje to dotyk rány (tedy když nastane podobná situace, jaká mne zranila)

            3, Jsou živnou půdou pro různé zlozvyky, závislosti a opakované hříchy, a ztěžují jejich odstranění (alkohol, drogy, jídlo, hry, vášnivost) - protože si těmi hříšnými sklony léčíme bolest ze zranění, absenci lásky, štěstí a přijetí

    Hlubokých zranění a traumat může zneužít zlý a držet nás v nich, trápit, blokovat v uzdravení a růstu, či dokonce postavit nás proti nám samotným, proti sobě navzájem, proti životu (např. odmítnutí matkou už v lůně může být kořenem sebevražedných tendencí, sebenepřijetí; náhlá tragická smrt blízkého člověka může způsobit jakousi stagnaci v životě spolu s emočně-psychickým připoutáním se k zemřelému a neschopnost dále normálně žít).

 

    Zraněná místa v nitru poznáme podle naší neadekvátní reakce na běžný podnět: tak jako člověk se zraněnou dlaní reaguje velmi bolestivě na pouhý stisk ruky, tak přítomnost vnitřního zranění signalizuje naše neadekvátní reakce na běžný podnět.

Je důležité naše rány předkládat Pánu k uzdravení (a to často opakovaně) a vyznávat hříchy s tím spojené. Pokud po delší dobu se situace nelepší, je vhodné poprosit o modlitbu za uzdravení jiného zkušeného křesťana či křesťanské společenství. Uzdravení vnitřního zranění je konkrétní podobou spásného Božího zásahu.

K objevení zranění či k vystoupení ze zaběhlých chybných postojů může pomoci vhodná psychoterapie. Některé otázky k objevení zranění jsou zde.

Vnitřní zranění nás mohou omezovat, ale Bůh si může použít čehokoliv k tomu, aby nás očistil a posvětil - "Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha" Řím 8,28. Tedy i když se nedaří se zraněními hnout a Bůh je přes všechnu snahu některá nechává tak, pravděpodobně si je chce použít k tomu, aby se na nich v mém životě oslavil.

 

UZDRAVENÍ OBECNĚ

Otec Elias Vella píše ve své knize Uzdrav mě Pane o různých aspektech týkajících se uzdravení, mimo jiné také o propojení uzdravení a hlásání Ježíše (evangelizace):

    Uzdravování nemocných je jasným důkazem toho, že radostná zvěst je pravdivá a je třeba jí věřit. Evangelizace bez uzdravování a vyhánění zlých duchů by byla jen pouhou teorií. Na druhou stranu by uzdravování bez hlásání evangelia bylo magií.  Elias Vella - Uzdrav mě, Pane, s. 26

    Vlastním cílem každého uzdravení je pozvat člověka, aby se přiblížil Ježíši a vyznal jej jako Pána svého života.  tamtéž

 

K roli vědy při uzdravování podotýká:

    Jistěže Ježíš neočekává, že budeme zanedbávat všechny přirozené prostředky, které nám předkládá věda: lékaře, psychiatry a psychology, že budeme opomíjet léky, nemocnice a vše ostatní. To všechno také patří do prozřetelnosti Boží lásky k člověku. Bylo by ale pošetilé neobracet se zároveň k tomu, který skutečně uzdravuje. Uzdravení, které nabízí, však nepodléhá našim přáním, a nepřichází tehdy, když my to určíme. Boží plány nemusí vždy ladit s plány našimi.

    Nemůžeme pochybovat o tom, že Ježíš nás bezvýhradně miluje, a nutně nás proto vede k takovému uzdravení, které je pro nás nejvhodnější. Každé uzdravení, které pochází z Ježíšových rukou - ať už tělesné, duševní či duchovní - je vždy plodem jeho nesmírné osobní lásky k nám.  Elias Vella - Uzdrav mě, Pane, s. 19-20

 

Naopak zase k roli víry píše:

    Víra, kterou Ježíš vyžaduje, není přesvědčení o tom, že musím obdržet to, oč prosím, ale je to víra v něj. Jinými slovy: znamená to věřit, že Ježíš mě miluje a že mi dá to, co je pro mě nejlepší.

    Uzdravení nezávisí na stupni mé víry. Jakkoliv je moje víra veliká, uzdravení mi vysloužit nemůže. Je to víra v něj, v to, že Ježíš mě slyší, miluje, a dává mi to, co je pro mě nejlepší a nezbytné. Tato víra mi otevírá srdce, abych obdržel všechno, co mi nabízí, a nekladl překážky plánu, který se mnou Ježíš má.  Elias Vella - Uzdrav mě, Pane, s. 30

 

Elias Vella také doporučuje se ve chvílích pronásledování a nemoci modlit žalm 38 (Elias Vella - Uzdrav mě, Pane, s. 10):

    Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení,
neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka.
Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně.
Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží.
Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost.
Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím.
Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle.
Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá.
Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není.
Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo.
Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí.
Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti.
Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu.
Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá,
neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl!
Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha.
Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest.
Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám.
Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují.
Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože,
na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!

 

    Jedním z nejčastějších zranění v našich životech je zranění důvěry k autoritám, které pak podvědomě přenášíme na Boha samotného. Můžeme mít v rozumu spoustu dobrých kladných informací o Bohu, ale v srdci přitom může přetrvávat nedůvěra, strach, předsudky či přímo hněv a nenávist. Vycházejí často z našich velmi ranných zkušeností nepřijetí, či přímo odmítnutí, nelásky, přehlížení, podmínečné lásky či přílišných nároků na nás atd. a vedou k neschopnosti Bohu důvěřovat či mít zdravě rádi sami sebe a přijímat svůj život s vděčností. Uzdravení v těchto oblastech pak přináší hlubokou obnovující sílu do celého života.

    Existuje celá řada kursů s tématikou vnitřního uzdravení, které se zabývají právě těmito oblastmi. Jedním z nich je i kurs Boží Otcovské srdce, který nabízí manželé De Hoxar z Anglie. Po vlastní zkušenosti doporučuji takovým kursem projít. Kdo však nemá tuto možnost, může si kurs poslechnout ve slovenštině ZDE

Jedno z nejčastějších zranění v našich životech je zranění důvěry k autoritám, které pak podvědomě přenášíme na Boha samotného. Můžeme mít v rozumu spoustu dobrých kladných informací o Bohu, ale v srdci přitom může přetrvávat nedůvěra, strach, předsudky či přímo hněv a nenávist. Vycházejí často z našich velmi ranných zkušeností nepřijetí, či přímo odmítnutí, nelásky, přehlížení, podmínečné lásky či přílišných nároků na nás atd. a vedou k neschopnosti Bohu důvěřovat či mít zdravě rádi sami sebe a přijímat svůj život s vděčností. Uzdravení v těchto oblastech pak přináší hlubokou obnovující sílu do celého života. 
Existuje celá řada kursů s tématikou vnitřního uzdravení, které se zabývají právě těmito oblastmi. Jedním z nich je i kurs Boží Otcovské srdce, který nabízí manželé De Hoxar z Anglie. Po vlastní zkušenosti doporučuji takovým kursem projít. Kdo však nemá tuto možnost, může si kurs poslechnout ve slovenštině ZDE. 

BANNER NA VÁŠ WEB

Chcete-li si vložit na své stránky banner tohoto webu, stačí stáhnout si  tento obrázek , uložit na své stránky, a přiložit k němu odkaz: www.duchovniboj.cz

                      db.jpg (8,4 kB)