Exorcismus

Ne úplně běžným prostředkem duchovního boje je exorcismus. Specifický je v tom, že si jím člověk nemůže posloužit sám (vyjma autoexorcismu), ale potřebuje, aby mu bylo takto poslouženo zvenčí – dalším členem církve. Užívá se ho ve vyjímečných případech sužování osob, kterým říkáme posedlost. Slovo „exorcizo“ znamená „vymítám“, což naznačuje, že v této modlitbě jde o osvobození od působení zlých duchů. Exorcismus patří do kategorie svátostin, a patří k životu církve od samého jejího počátku.

Součástí Ježíšova veřejného působení bylo také vymítání démonů, jako naplnění mesiánského proroctví proroka Izaiáše (Iz 61,1-3):
    Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Lk 4,18

    Příchod Božího království je porážkou satanova království: „Jestliže však vyháním zlé duchy s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království“ (Mt 12,28). Ježíšova vymítání (exorcismy) osvobozují lidi od nadvlády démonů. Předjímají Ježíšovo veliké vítězství nad „vládcem tohoto světa“. Boží království bude s konečnou platností nastoleno Kristovým křížem: „Regnavit a ligno Deus“ (Bůh vládne z kříže). KKC 550

Exorcismů se běžně užívalo a užívá během přípravy na křest (tzv. malé exorcismy), aby žádné působení temných sil neovlivňovalo otevírání se katechumena (kandidáta křtu) Bohu:
    Poněvadž křest znamená osvobození od hříchu a od jeho podněcování, ďábla, pronáší se nad kandidátem exorcismus (jeden nebo více). Kandidát je pomazán olejem katechumenů nebo na něho celebrant vkládá ruku a on se pak výslovně zříká satana. Po této přípravě může vyznat víru církve, které je křtem „svěřen“. KKC 1237

Praxe exorcismů se v průběhu dějin církve vyvíjela, dnešní pohled vyjadřuje Katechismus takto:
    Když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby, mluví se o exorcismu. Ježíš jej prováděl (Mk 1,25-26); od něho také církev má moc a úkol vymítat zlé duchy. Jednoduchý exorcismus se provádí během slavení křtu. Slavný exorcismus, nazývaný „velký exorcismus“, může provádět jen kněz s dovolením biskupa. Je třeba při tom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve. Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc. KKC 1673

Z výše uvedeného vyplývá, že exorcismy patřily od počátku existence církve k jejímu působení a též skrze ně lidé mohli zakusit jasnou převahu Boží nad Satanem a zlými duchy. Moc vyhánět zlé duchy předal Ježíš nejprve apoštolům (Mt 10,5-8, Lk 9,1), pak sedmdesáti dalším učedníkům (Lk 10,17-19), a nakonec ho přislíbil všem, kteří v Něho uvěří (Mk 16,17). V průběhu dějin však katolická církev moudře omezila službu osvobozování od zlých duchů pouze kněžím, kteří mají patřičné vlastnosti a byli k tomu pověřeni biskupem (biskup má toto právo a moc z moci samotného biskupského svěcení) – tzv. exorcistům, jak o tom mluví také církevní právo (CIC 1172):

§ 1. Nikdo nesmí zákonně vykonat exorcismus posedlých, jestliže neobdržel zvláštní a výslovné dovolení od místního ordináre.
§ 2. Toto dovolení udělí místní ordinář pouze knězi, který se vyznačuje zbožností, věděním, moudrostí a bezvadným životem.

Katolický exorcismus je vždycky zdarma, jelikož není konán lidskou mocí, ale mocí Boží svěřenou křesťanům v Ježíši Kristu (Mt 10,8). Je možné o něj žádat v případě podezření na posedlost na každém katolickém biskupství, je však dobré to předtím konsultovat s knězem. Při samotném exorcismu je postupováno s úctou a diskrétností ke každému člověku. Exorcista spolupracuje s odborníky z psychologie a psychiatrie. Za osvobození se exorcista modlí jménem celé církve, jelikož má od ní k tomu pověření.

    Církev má účast na vítězství nad ďáblem, protože Kristus dal svým učedníkům moc vyhánět zlé duchy. Církev vykonává tuto vítěznou moc skrze víru v Krista a v modlitbě, tuto moc, která ve specifických případech může mít formu exorcismu. sv. Jan Pavel II., audience 22.8.1986

Na otázku s tématem exorcismu odpovídá také Vojtěch Kodet.

Quasi exorcisté
Bohužel snahou osvobozovat od moci působení zlých sil se zabývá také celá řada lidí, kteří to nedělají mocí Kristovou, nýbrž působením jiných prostředků - magických sil a rituálů (dle jejich mínění těch „dobrých sil a duchů“) - mágové, šamani, čarodějové, vymítači či krotitelé duchů,apod. Jejich snahy jsou nebezpečné z vícero důvodů – jednak sami netuší, s čím pracují a mohou si hodně ublížit. Jednak se dá říci, že „vyhánějí čerta ďáblem“, a i když se snad podaří na čas nějaká úleva, může jít o léčku nepřítele ďábla, jelikož používají jeho nástrojů (okultismu a magie) a nemají rozlišovací klíč v Ježíši Kristu, Božím Synu. Problémy lidí sužovaných zlem se pak opravdu mohou nejen vrátit do původního stavu, ale také se rapidně zhoršit. Nemluvě o vynaložených prostředcích, které trpící tyto procedury stojí… Mnozí okultisté a esoterici se za exorcisty prohlašují a mají tyto nabídky v seznamech svých služeb. Nelze než před těmito "službami" důrazně varovat.

Nad ďáblem je možné zvítězit jedině v Ježíši Kristu, Božím Synu, který ďábla už porazil. Jedině Kristův učedník - člověk s Ním sjednocený a usilující o následování Jeho, může účinně osvobozovat sužované od působení zlých duchů.

Smutná role medií
Media namnoze činí opravdové službě osvobození a exorcismu opravdu „medvědí službu“, jelikož často z neznalosti spletou vše dohromady a vytváří informační chaos. Píší často o nevydařených exorcismech končících smrtí exorcisovaných, kdy nešlo o katolický exorcismus, ale právě o tyto pokoutné snahy osvobodit trpící magicky. V těchto zprávách se sice píše o  exorcistech, ale jde jen o šamany a laické vymítače, či samozvané exorcisty nebo členy různých sekt. Pozornost je zde soustředěna na senzaci, pikantnosti, a různé děsivé podrobnosti, které si pak lidé ztotožňují s katolickou službou exorcismu. Další v řadě jsou různé překroucené informace o katolických exorcistech, rozhovory s exorcisty (které však reálně nikdy neproběhly – víme o konkrétních případech), či kusé zprávy vytržené z kontextu a patřičně emočně doladěné. Vše tak nahrává tomu, aby z této služby vznikly předsudky a strach a v jejich důsledcích tak trpícím není pomoženo.Je třeba mít k těmto zprávám v mediích opravdu zdravý odstup.

Známou taktiku zlého - buď se skrývat nebo vést lidi k fascinaci zlem - zmiňuje také monsignor Dominique Rey, biskup ve Fréjus-Toulon (Francie) z úvodu ke knize francouzského exorcisty Jean-Régis Fropo „90 otázek pro exorcistu“:

    „...je nesmírně šikovnou „taktikou ďábla“, že se skrývá, nedává o sobě vědět, pod rouškou racionalismu vede lidi k domněnce, že vlastně neexistuje: zná nesčetně úskoků, jak skrýt své ničivé působení. Satan je vnímám jen jako metafora, symbol zla. Přestřelky mezi klasickou démonologií a současným racionalismem dělají v katolických řadách paseku. Proto se věřící v duchovním boji obracejí k šarlatánům a jiným prodejcům „odčarování“, neboť nenacházejí dostatek pozorných uší uvnitř církve.

    V kontextu ztráty duchovního zázemí a sekularizace je ďábel v dnešní kultuře velmi moderní, zvláště mezi mladými. Z katolické pastorace se naopak už čtyřicet let zcela vytrácí. Z toho plyne nutnost nové reflexe, která by nám pomohla vypořádat se s těmito složitými jevy na základě skutečného teologického, duchovního a pastoračního posouzení a lépe odpovídat na očekávání našich trpících bratří.  90 otázek pro exorcistu - s.9-10 (KNA 2017)

BANNER NA VÁŠ WEB

Chcete-li si vložit na své stránky banner tohoto webu, stačí stáhnout si  tento obrázek , uložit na své stránky, a přiložit k němu odkaz: www.duchovniboj.cz

                      db.jpg (8,4 kB)