Základní pojmy duchovního světa

Duchovní svět - je tvořen duchovní, nehmotnou realitou, zvláště pak duchovními bytostmi. Je stejně reálný, jako ten náš známý "fyzický". Navíc je důležité si uvědomit, že svou nehmotnou duší jsme také částí tohoto duchovního světa. Bohužel po prvotním hříchu se naše duchovní vnímavost a citlivost na realitu duchovního světa otupila.

V 1.Janově listu se píše, že existují pouze dva druhy duchů - ti, kteří jsou z Boha, a ti, kteří z Boha nejsou: 

    Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa. Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha; každé vnuknutí, které nevede k vyznání Ježíše, z Boha není. Naopak, je to duch antikristův, o němž jste slyšeli, že přijde, a který již nyní je na světě. (1 Jan 4,1-3)

V tomto textu je tedy vyjádřen základní pohled pro rozlišování: celý duchovní svět existuje pouze ve dvou pólech - kladném a záporném.

    »Všechno, co v lidském světě překračuje přirozené možnosti člověka a přitom nepochází od Boha, pochází od Satana, neexistují nějaké neurčité mezistavy« - říká předseda Mezinárodní asociace exorcistů - P. Francesco Bamonte (zde)

Kladný duchovní svět - to je Bůh, tedy Nejsvětější Trojice - Otec, Syn a Duch svatý, dále věrní andělé a svatí.

Záporný duchovní svět - padlí andělé v čele se Satanem

Oba světy na nás působí. A je mezi nimi ostrá hranice. Není zde žádná "šedá zóna" těch, kteří by nepatřili nikam, případně byli "nad všemi rozdíly" (jak se často v esoterické literatuře píše). Je tedy vždy důležité se ptát a pátrat - "odkud" konkrétní "entita" či bytost pochází, z kterého pólu. Proto už otec mnišství svatý Antonín Egyptský radil svým bratřím odvážně se při zkušenostech různých vidění ptát: Kdo jsi a odkud? Stejně tak se ptal biblický Jozue (Joz 5,13). Dodejme, že rovněž při modlitbě za osvobození, která je konána v Ježíšově jménu, se exorcista může ptát o jakého ducha jde. A skrze toto "jméno nad každé jméno" (srv. Flp 2,9) se rychle ukáže, zda konkrétní síla či schopnost je z kladné či záporné strany. Ježíš je klíč k duchovnímu rozlišování. Běžným křesťanům se však přímé oslovování zlých duchů nedoporučuje, jelikož jsou daleko inteligentnější než my, dokáží s námi manipulovat a zavést nás tam, kam chtějí oni. Sám Ježíš s nimi mluvil jen výroky z Písma.

Ďábel či Satan

Člověk se nejvíce bojí toho, co nezná. A ďáblu vyhovuje, když buď nevěříme v jeho existenci nebo se ho příliš bojíme (často i proto, že o něm toho moc nevíme nebo máme zkreslené informace).

"Demaskování ďábla je součástí radostné zvěsti" píše ve svém článku na Radiu Vatikán jezuita P. Milan Glaser (zde). A vysvětluje tak nebývale početná upozornění na tohoto ducha adresovaná věřícím v magisteriu papeže Františka. Křesťan by tedy měl vědět, proti komu v duchovním boji stojí.

Dejme slovo Katechismu:

    Za rozhodnutím našich prarodičů zvolit neposlušnost stojí hlas svůdce, který se staví proti Bohu a který ze závisti uvrhne lidi do smrti. Písmo a církevní tradice vidí v této bytosti padlého anděla, nazývaného satan nebo ďábel. Církev učí, že na počátku to byl dobrý anděl, stvořený Bohem. „Satan totiž a ostatní zlí duchové byli Bohem stvořeni přirozeně dobří, ale sami ze sebe udělali zlé.“ KKC 391

    Písmo mluví o hříchu padlých andělů. Tento „pád“ spočívá ve svobodném rozhodnutí těchto stvořených duchů radikálně a neodvolatelně odmítnout Boha a jeho vládu. Ohlas této vzpoury nacházíme ve slovech, kterými se pokušitel obrátil na naše prarodiče: „Budete jako Bůh“ (Gn 3,5). „Ďábel hřeší od začátku“ (1 Jan 3,8), „je otec lži“ (Jan 8,44). KKC 392

    Jestliže hřích andělů nemůže být odpuštěn, pak je tomu tak pro neodvolatelný charakter, který má jejich rozhodnutí, a ne pro nedostatek nekonečného Božího milosrdenství. „Po pádu už nemají možnost litovat, tak jako už nemohou litovat lidé po smrti.“ KKC 393

Písmo i Katechismus tedy jasně říkají, že je to Bohu i nám nepřátelská bytost a že jediný správný postoj k němu je odvrácení se od něho a zřeknutí se jakékoliv spolupráce s ním. Teologie pak mluví o tzv. "mysteriu iniquitatis", tedy "tajemství nepravosti". Nemůžeme tedy pochopit proč se padlí andělé takto zachovali, a nepřísluší nám ani spekulovat o jejich případném obrácení, čímž bychom překračovali hranice Písma.

    Písmo dosvědčuje neblahý vliv toho, kterého Ježíš nazývá „vrahem od počátku“ (Jan 8,44) a který se dokonce pokoušel odvrátit Ježíše od poslání, jež mu svěřil Otec. „Boží Syn přišel proto, aby ďáblově činnosti udělal konec“ (Jan 3,8). Nejtěžším z těchto činů, vzhledem k následkům, bylo lživé svedení člověka k tomu, aby neposlouchal Boha. KKC 394

    Satanova moc však není neomezená. I on je pouze tvor, sice mocný, protože je čirý duch, ale přece jen tvor: nemůže zmařit budování Božího království. I když satan působí ve světě z nenávisti k Bohu a k jeho království, které je v Ježíši Kristu, a i když jeho činnost působí vážné škody - duchovního rázu a nepřímo i fyzického - každému člověku i společnosti, tuto činnost dopouští Boží prozřetelnost, která mocně a přitom nenásilně řídí dějiny člověka i světa. Boží dopuštění této ďáblovy činnosti je velké tajemství, avšak my „víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému“ (Řím 8,28). KKC 395

Ježíšovo pokušení na poušti je nám příkladem, jak odrážet útoky nepřítele (které jsou nejčastěji v rovině myšlenek): poslušností Boží vůli, slovy Písma, sebeovládáním a hlavně životem ze vztahu s Nebeským Otcem. Na tento vztah jsou také nejčastěji tyto útoky zaměřeny.

    Evangelia mluví o čase Ježíšovy samoty na poušti ihned po křtu, který přijal od Jana: „Vyveden“ Duchem na poušť, zůstává tam Ježíš čtyřicet dní bez jídla; žije mezi dravou zvěří a andělé mu slouží. Na konci této doby ho satan třikrát pokouší tím, že podrobuje zkoušce jeho synovský vztah k Bohu. Ježíš odrazí tyto útoky, které jsou opakováním Adamova pokušení v ráji a pokušení Izraele na poušti, a ďábel se od něho vzdálí „až do určeného času“ (Lk 4,13). KKC 538

    Evangelisté nám odhalují spásonosný význam této tajemné události. Ježíš je nový Adam, který zůstal věrný, zatímco první Adam podlehl pokušení. Ježíš dokonale plní povolání Izraele: na rozdíl od těch, kteří v minulosti pokoušeli Boha na poušti během čtyřiceti let, Kristus se projevuje jako Boží služebník, naprosto poslušný božské vůle. Tak Ježíš vítězí nad ďáblem: „spoutal siláka“, aby mu vzal jeho kořist. Ježíšovo vítězství nad pokušením na poušti předjímá vítězství v utrpení, svrchovanou poslušnost jeho synovské lásky k Otci. KKC 539

Ježíšovo spásonosné dílo tedy spočívá podstatně ve vítězství nad ďáblem:

    Kristus tedy sestoupil do hlubin smrti, aby mrtví uslyšeli hlas Božího Syna. Ti, kteří uslyší, budou žít. Ježíš, „Původce života“, „svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla“, a tak vysvobodil „všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí“ (Žid 2,14-15). Od nynějška má vzkříšený Kristus „klíče od smrti a podsvětí“ (Zj 1,18) a před Ježíšovým jménem se skloní „každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí“ (Flp 2,10). „Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zatřásla a zlmkla, protože vtělený Bůh usnul a vyburcoval ty, kteří od věků spali ... Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a ve stínu smrti; jistě přichází ten, který je jejich Bůh a jejich syn, vysvobodit z bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou … Já jsem tvůj Bůh a pro tebe jsem se stal tvým synem … Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli.“ KKC 635

I o ďáblově konci už je rozhodnuto: A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš `zabije dechem svých úst´ a zničí svým slavným příchodem (2 Tes 2,8)

Vést duchovní boj znamená tedy také přenechávat ve svém životě Ježíši Kristu stále větší místo, aby v nás mohl vládnout On sám (J 3,30). Skrze křest a osobní rozhodnutí Ho následovat, spolu s odevzdáním svého života do Jeho rukou, jsme nastoupili tuto cestu (Řím 10,9). Starý člověk v nás však stále bude usilovat o opak. Jde tedy o trpělivou a vytrvalou snahu "mít oči upřeny na Ježíše" (Žd 12,2), zvát Ho opakovaně do svého života, a snášet, že se nám to nebude vždycky dařit, tak jako se to nedařilo ani apoštolu Pavlovi (Řím 7,14-25).

Nechejme se tedy povzbudit slovy apoštola: Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, původem z rodu Davidova; to je moje evangelium. (2Tim 2,8)
 

BANNER NA VÁŠ WEB

Chcete-li si vložit na své stránky banner tohoto webu, stačí stáhnout si  tento obrázek , uložit na své stránky, a přiložit k němu odkaz: www.duchovniboj.cz

                      db.jpg (8,4 kB)