Maria, Matka Ježíšova

    Proč je často jablkem sváru a příčinou rozdělení křesťanů právě tato žena s tak nádherným a hlubokým posláním v dějinách spásy?

    Úcta k ní bývá kritizována a  nazývána "nebiblická". Pokusme se tedy alespoň částečně podívat na Marii z pohledu Bible. Snad to pomůže k pochopení úcty k této Ženě i někomu dalšímu. A odpusťte, že jsem se zde trošku více rozepsal. Karmel je totiž mariánský řád.

    Uctíváme Ježíše Krista jako Boha i člověka. Uctíváme Jeho svaté Lidství, stal se tak jedním z nás, a na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu (Žd 4,15). Jeho Otcem je Bůh, a Jeho matkou dívka Maria. Bůh je duch, proto se zdá, že vše "lidské" měl Ježíš právě jen od své matky, od této tajemné nazaretské dívky Marie. Jaká byla? Kým byla před Bohem? Kým byla pro Ježíše? Kdo vlastně byla a je tato nejbližší pokrevní příbuzná Ježíše z Nazareta? Žena, skrze niž vstoupil do našeho světa v těle Boží Syn? Ptejme se Písma svatého, Bible. 

ZVĚSTOVÁNÍ - Lk 1,26-38
    Jeden z nejvyšších andělů, archanděl Gabriel, posel Boží, oslovuje Marii těmito slovy: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou." A dále: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha." Tedy minimálně v tuto chvíli ji svou milostí zahrnul Bůh, ten, který ji už od věčnosti vyvolil za matku Mesiáše. A archanděl to potvrzuje slovy o tom, že u Boha nalezla tuto velikou milost. Ano, Bůh jedná vždy jako první. Avšak na Mariině reakci můžeme vidět, kým už v této chvíli byla. Vidíme, že nepadá k zemi strachem, ani se nevznáší nad zemí z toho, že ji navštívil anděl Boží, ale přemýšlí, co to vše znamená... To je neobvyklé. Musela mít s duchovním světem již své zkušenosti, musela stát v pravdě před Tváří svého Boha, musela být zvyklá s Ním velmi často komunikovat.
    Ani další její reakce na andělovo poselství není úplně typická - pragmaticky se ptá, jakpak že se to stane. Stojí nohama na zemi, chce být Pánu k dispozici, ale zároveň být aktivní spolupracovnicí. A když zjistí, co potřebuje, neváhá hned odpovědět FIAT, ať se tak stane... A víme, co mladé dívce otěhotnělé před manželstvím hrozilo - ukamenování. Přesto jasně, a bezprostředně svým ANO odevzdává svůj život do rukou svého Stvořitele. A dává tak všanc i svůj vztah s Josefem, svou pověst, pověst rodiny. Abrahámovská víra. Dcera Izraele.

NAVŠTÍVENÍ - Lk 1,39-56
    Maria reaguje na to, co jí sdělil Gabriel a jde navštívit svou příbuznou Alžbětu. Šla tak posílit svou víru? Šla v této víře posloužit své příbuzné? Šla se radovat spolu s Alžbětou z úžasného Božího navštívení, kterého se jim oběma dostalo? Spíše se přikláním k tomu třetímu pohledu. Každopádně je tam, kde má být. A události to potvrzují.
    Alžběta, naplněná Duchem svatým, ji zdraví jako "matku svého Pána...!". To je neslýchané... Zcela jistě Alžběta myslí Pánem Hospodina, Boha Izraele...! Tedy hned při při prvním setkání s jinou Bohem navštívenou osobou je Maria nazvána MATKOU BOŽÍ. Bůh se tak sklonil, že přijal za svou matku prostou dívku ze zapadlé vesničky nevalné pověsti. A Marii tak neskutečně povýšil. "Požehnaná mezi ženami" či "požehnaná nade všechny ženy..." I Jan Křtitel v lůně Alžběty to jasně pocítil...
    Většina z nás dobře ví, co pro člověka znamená v jeho životě maminka. Kolik je s ní toho spjato v naší minulosti, od počátku našeho života. Jak pevné pouto se dokáže vytvořit ve zdravě fungující rodině právě k ní. A do této role postavil Bůh nazaretskou Marii. Wow...
    A můj úžas tím nekončí, protože Alžběta ji v Duchu svatém nazývá blahoslavenou, tedy požehnanou, a šťastnou.. - pro její víru! Vzpomeňme na Ježíšova blahoslavenství... To je síla svědectví Písma svatého o Marii. To nebyla jen tak obyčejná dívka... 
    A pak přichází Mariin chvalozpěv Magnificat. Po tom všem, co jsme do této chvíle o ní četli, je možné si myslet, že její chvalozpěv "Velebí má duše Pána" je jen z její hlavy? A že si tam něco vymýšlí, domýšlí, představuje či vysnívá??? Ne. Maria zpívá v Duchu Svatém, a zároveň v tomto Duchu prorokuje. Oslavuje svého Boha za naplnění dávných příslibů a celý chvalozpěv směřuje k Jeho chvále. A součástí tohoto proroctví je i věta: "od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení"  PROČ? - "že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí" Na svého Pána dává hlavní a jediný důraz, nikoliv na sebe. A my v tomto jejím proroctví vidíme předpověď mariánské úcty, a v mariánské úctě naplnění tohoto biblického proroctví.

TĚHOTENSTVÍ A NAROZENÍ - Lk 2,1-21; Mt 1,18-25
    Evangelista Matouš píše:  "Narození Ježíšovo událo se takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ale dříve, než se sešli, shledalo se, že počala z Ducha svatého" (Mt 1,18). Ano, shledalo se, ale nikomu dokola v Nazaretě o početí z Ducha Svatého nebylo nic známo... I sám snoubenec Josef teprve až po navštívení andělem ve snu se rozhodl vzít si ji k sobě. A ostatní lidé? Těm bylo jasné, že tu něco nehraje... Ale světici či Matku Boží v Marii rozhodně neviděli. Možná právě proto pak mnohem později farizeové Ježíšovi oponovali: "my jsme se nenarodili ze smilstva" (Jan 8,41), a touto větou se tak chtěli bolestně dotknout nejasností kolem Ježíšova původu, který si zřejmě už v Nazaretě zjistili.. Možná.. Ale každopádně těhotná dívka Maria tam stojí před celou vesnicí jako hříšnice... Dnes je to už bohužel běžné, ale tehdy? A v Izraeli?? Jak zkoušena byla ve svém velkém poslání tato nepatrná dívka už od začátku. 

    Anděl pak říká pastýřům: „toto vám bude znamením: naleznete děťátko položené v jeslích“ Ale zde je třeba vědomě odstranit ten náš sentimentální vánoční nános: Ježíšek, jesličky, ovečky, dárečky, idylka... Je to obyčejná špinavá dobytčí stáj a tam v korytě, ze kterého žral dobytek, leží její syn, a zároveň Syn Boží. Dovolme, aby nám sepnulo, jak veliký je to kontrast, do jaké hloubky k nám Bůh sestoupil, do jaké špíny našeho lidství, ubohosti našeho stavu po hříchu.. A ona v tom byla ve všem s Ním.
    Po narození Krista v Betlémě ji pak Hospodin sice na chvíli posílil návštěvou mudrců, ale jinak už od začátku tak spolunesla tíhu poslání svého a poslání Božího Syna právě v Jeho poníženosti a chudobě. A pak útěk do Egypta, a tam status přistěhovalců. A zřejmě i dříve či později se k nim donesla zvěst o vyvraždění Ježíšových vrstevníků právě kvůli jejímu dítěti. Žádná procházka růžovým sadem či sladká balada. Zároveň však o ní platilo to, co pak napsal miláček Páně apoštol Jan: "Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli a čeho se naše ruce dotýkaly, to zvěstujeme: Slovo života. Ten život byl zjeven, my jsme jej viděli, svědčíme o něm a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven." (1Jan 1-2) Ano, pod toto vyznání se plně může Maria podepsat, protože jej prožila daleko více, než všichni apoštolové dohromady.

OBĚTOVÁNÍ V CHRÁMU - Lk 2,22-39
    Běžný úkon po narození dítěte, kdy skončila rituální nečistota ženy po porodu. Představení Hospodinu a obětování hrdliček nebo holoubat. A Maria se v prorocké řeči starce Simeona dovídá o svém synu veliké věci; zároveň jí však starec prorokuje, že poslání jejího syna jako "znamení odporu" bolestně probodne i její duši, srdce. Kolikrát později si vzpomněla na toto Simeonovo proroctví... Zvláště když jejího syna nazývali buřičem, žroutem a pijanem vína, spolčencem s Belzebubem, či bláznem a pomatencem (a Marii zřejmě tehdy příbuzní vzali ssebou, aby synáčkovi domluvila - Mt 12,47). Jak se žije matce, když o jejím dítěti kolují takové zvěsti...? Jak se na ni dívá okolí? Možná že právě proto už během Ježíšova veřejného působení neslyšíme o pěstounu Josefovi, protože by asi tyto komplimenty nevydýchal. A už vůbec ne ukřižování. Ale Maria v tom všem stojí, trpí, modlí se, miluje, a zároveň věří... "Udělejte všechno, co vám řekne" pronáší k služebníkům na svatbě v Káni, protože ví velmi dobře, kým její Syn je. A byla to právě ona, kdo Ho o to projevení moci požádala (Jan 2,1-11). Na její prosbu učinil Ježíš první zázrak, to není náhoda. Žena víry. Mariina hodnota tedy není nikterak snížena Ježíšovými slovy, reagujícími na zvolání ženy ze zástupu: "Blaze té, která tě zrodila a odkojila!" : "Blaze těm, kteří slyší slovo Boží a zachovávají je." (Lk 11,27-28). Obojí se jí týkalo, avšak to, co podtrhl Ježíš, bylo důležitější.



 

ZTRACENÝ MESIÁŠ - Lk 2,41-51
    Asi si dnes těžko představujeme, jaké to je, nemít k dispozici ani telefon, ani policii, ani záznamy z průmyslových kamer, a hledat své 12-ti leté dítě v hlučném anonymním davu tisíců poutníků z celé Palestiny s jejich ovcemi, berany a býčky, a prodírajíc se tu a tam také posádkou římských vojáků. Jeden den. Jednu noc. Druhý den a noc. Třetí... A nešlo o obyčejné dítě, šlo o dítě Boha, jim svěřené... Ano, snadno se řekne "no jistě věřili, že se Bůh postará", ale kdo něco takového zažil, byť v dnešní době, ví své. Je možné se v takové chvíle neobviňovat? To ví jen ona a Josef. Ale museli si tím projít. A po nalezení syna je jim ještě naznačeno, že si to měli domyslet... Opravdu - to musela být Svatá Rodina...
    Zároveň však zde můžeme znovu vidět Mariino učednické srdce, které Slovo Boží uchovává ve svém nitru: "Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci." Nerozuměla, ale přemýšlela, modlila se, rozvažovala a uchovávala v srdci. Stejně jako po návštěvě pastýřů v Betlémě (Lk 2,19). To je první učednice Kristova, to je Žena Slova, to je Dcera Boží.

KÁNA GALILEJSKÁ - J 2,1-11
   
Uchovávání Slova v srdci a rozvažování o něm přináší své ovoce. Na svatbě v Káni Galilejské se Maria jako první chápe iniciativy a jde za svým Synem prosit o zázrak - aby vysvobodil mladé manžele z této trapné situace. Asi by si to pamatovali dlouho, ale nic horšího než o ostudu zřejmě nešlo. A přesto za ně Maria prosí, a přesto věří v Jeho pomoc odvážnou vírou. Na první pohled ji Ježíš odmítá. Ale po chvíli (zřejmě po konsultaci s Otcem) začíná jednat. A tak v praxi můžeme vidět, jak "Boží Království trpí násilí", a jak díky Marii činí Ježíš v Káně "počátek svých znamení a zjevuje svou slávu". Její víra a důvěra Mu umožnila jednat. A je zde vlastně také zanechán odkaz této "první učednice Kristovy" všem ostatním učedníkům: "Udělejte všechno, co vám řekne".

ZAJETÍ, ODSOUZENÍ, MUČENÍ A SMRT JEŽÍŠE - píší o tom všichni čtyři evangelisté v závěru svých evangelií
    Myslím, že nemá smysl se pokoušet popisovat, co se v Marii v těchto hodinách dělo. Ví to jen ona... Tato žena víry a lásky nemohla nevnímat, co se děje s jejím Synem. A myslím, že si to málokdo dokáže opravdu představit. Jak strašně dlouhá musela být pro ni každá minuta Ježíšova umírání na kříži v zoufalém zápase o každé další nadechnutí. A přesto tam byla až do konce. Asi pro to ani nejsou slova. Tady byl meč bolesti vbodnut až na dno jejího srdce.
    A pak nejprve jí říká Ježíš: "Ženo, hle tvůj syn"... Kdyby šlo jen o to, aby se apoštol Jan o ni nějak postaral, zřejmě by jako prvního oslovil jeho. A ona - jakoby v tu chvíli ztratila svého vlastního Syna a Mistra, Syna Božího, a místo Něho dostala učedníka. Jaký kontrast. Ale právě proto my věříme, že s Janem jí byla svěřena i celá církev.

    Pro to všechno výše uvedené, a pro další skutečnosti, o kterých mluví mariologie, si myslím, že Maria byla krásná. Krásná Krásou Boží svatosti, krásná vnitřně, duchovně, bytostně, krásná harmonií duše a těla. Přetavená do svatosti a krásy bolestí a utrpením. Matka Boží. A nevidím problém v tom, že se někomu zjevila a zjevuje. Jestliže se apoštolům na hoře Proměnění objevil i Mojžíš s Eliášem, kteří tedy už zjevně byli v Boží slávě, proč by Bůh nemohl dovolit, aby se tato milostí tak proměněná Žena nemohla zjevit dalším lidem, když o jejich potřeby měla takovou starost už v Káně galilejské. Každé takové zjevení je samozřejmě třeba pečlivě prozkoumat, ďábel se rád převléká za anděla světla (2Kor 11,14), avšak jsme-li v tom poctiví, a věříme, že nás stále vede Duch Svatý, proč se bát? Navíc naše zkušenosti z modliteb za osvobození jasně potvrzují, jak démoni i satan nesnáší Pannu Marii, jak se jí bojí, a jak je vzývání Panny Marie přivádí k nepříčetnosti. Copak by satan mohl obstát, kdyby byl takto v sobě rozdvojen...? (Lk 11,18).

LETNICE A PRVOTNÍ CÍRKEV

    Skutky apoštolů výslovně zmiňují přítomnost matky Ježíšovy v prvotní církvi. Není tedy důvod se domnívat, že chyběla při seslání Ducha Svatého o Letnicích. To opět není náhoda. Tato žena, „milostí zahrnutá“ už od Zvěstování, prožila svůj život pod vedením Ducha Svatého. Proto je také tam, kde je třeba se dále učit z Duchem Božím žít a nechávat se Jím vést. Její tichá přítomnost v prvotní církvi má svůj hluboký význam. Ptejme se na něj Ducha Svatého samotného.

    Své pohledy na Marii a úvahy o ní uzavírám  citací jednoho velkého ctitele Panny Marie, světce Ludvíka Maria Grigniona z Montfortu:
    „Uznávám s celou církví, že Maria je jenom pouhá stvořená bytost, která vzešla z rukou Božích, a proto ve srovnání s Jeho nekonečnou Velebností je méně než prach, nebo spíše není vůbec ničím . Jenom Bůh totiž může říci: Jsem, který jsem. Tento Bůh tedy, který je tak veliký, vždy nezávislý a sám sobě dostačující, nikdy nepotřeboval a naprosto nepotřebuje Pannu Marii, aby se splnila Jeho vůle  projevila Jeho sláva. K tomu, aby učinil všechny věci, Mu pouze stačí, že je chce...“ (L.M. Grignion - O pravé mariánské úctě)
- Opravdu neobvyklá slova na Mariinu adresu od jejího velikého ctitele...; většinou jsme zvyklí slýchávat v kázáních o Panně Marii spíše samé superlativy... Čtěme však dále: „Avšak když uvažujeme o věcech tak, jak jsou, tvrdím, že Bůh od chvíle, kdy stvořil Pannu Marii, chtěl začít a dovršit svá největší díla skrze Ni. Máme věřit, že svůj záměr ani v budoucnu vůbec nezmění, vždyť je to Bůh. Nemění své myšlení ani jednání.“ Tak nyní je to už srozumitelnější.. Takovou mariánskou úctu, postavenou na zdravé teologii rád přijímám. Znamená to tedy, že Bůh Marii opravdu nepotřeboval, ke spolupráci na svém díle ji pozvat nemusel. A přesto to udělal, a přesto to právě takto chtěl - mít z ní matku svého Syna.
Mariánská úcta, je pro nás katolíky tedy odpovědí na to, co udělal Bůh, respekt k tomu, co už před stvořením světa měl ve své mysli ON.

Modlitba k Panně Marii od mistra Jana Husa (1369/71 - 1415), kterou napsal jako katolický kněz:

Abychom mohli vybřednout z hříchu,
vzývejme pomoc Panny Marie a pozdravujme ji.

Já ubohý, jak budu schopen
chválit Svatou Pannu,
která je větší než všechna chvála?

Nikdo nemůže dostatečně pozdravit tu,
kterou pozdravil anděl,
kterou Syn uctivě poslouchal,
jíž se svěřil Duch svatý,
kterou obdivuje celý svět…

Máme k ní tedy přistupovat s bázní
a s úctou a chválit ji.

Jestliže spravedliví nejsou hodni,
jak budou hodni
hříšníci?

A přece by ani spravedliví ani hříšníci
neměli ustávat v její chvále.
Neboť v ní je všechna milost Otce,
Syna i Ducha svatého,
je v ní plnost milosti pro ni samu
i milost, která se vylévá na nás.

Mistr Jan Hus
(Fol. 69b n)

(Převzato z www.fatym.com; rovněž www.modlitby.estranky.cz)

Modlitba k Panně Marii od Karla IV. (1316 - 1378)

    Ty Panno Maria, komnato vtěleného Slova, jsi studna, ze které lidská přirozenost načerpala živou, na věky tryskající vodu.

    Jsi nejjasnější drahokam panenství, do jehož čistoty rozlilo Boží slunce své paprsky. Když se v tobě tyto paprsky odrazily, osvětlily naše temnoty a svou vřelostí rozžehly lidská srdce, aby se spalovala láskou k Bohu.
    Věrně se podobáš orlici, která v povětří předstihne ostatní tvory, ač ji nesou křídla prosté barvy. Právě tak jsi ty vylétla nad všechny sbory andělů, ač tě nesla ctnost prosté pokory. O orlích křídlech zvolal i svatý Jan v Apokalypse, že byla dána ženě spějící k porodu.
     Když ses jako orlice pozvedla do výše a hřála ses láskou Božího slunce, omladila jsi starobu celého lidského rodu a lázní nového zrození jsi smyla stáří.
Jsi pravá matka milosti.
    Jméno matky provinění, která nás svým hříchem oslepila, jméno Eva, obracíš v Ave, jím nás zavolej. Ve své laskavé moudrosti jsi nás vydala světlu. Jako orlice nastavuje slunci svá mláďata, nastavila jsi ty, která jsi zahnala mračno starého šera, pravému slunci nás, aby se jeho žárem osvětlily naše smrtelné oči.
     Proto před tvou tváří tvůj adoptivní syn, jemuž tě tvůj Syn na kříži svěřil, svatý Jan, nosí znak orlice jako odznak pokory a vítězství.
     On nesl i palmu tvého panenství.

(Převzato z www.modlitby.estranky.cz)

Obraz, který namaloval člověk,  který se živě setkal s Pannou Marii při modlitbě růžence. Byl namalován na základě jejího přání, ač autor malovat neumí:

BANNER NA VÁŠ WEB

Chcete-li si vložit na své stránky banner tohoto webu, stačí stáhnout si  tento obrázek , uložit na své stránky, a přiložit k němu odkaz: www.duchovniboj.cz

                      db.jpg (8,4 kB)