Exorcismus

    Ne úplně běžným prostředkem duchovního boje je exorcismus. Specifický je v tom, že si jím člověk nemůže posloužit sám (vyjma autoexorcismu), ale potřebuje, aby mu bylo takto poslouženo zvenčí – dalším členem církve. Užívá se ho ve vyjímečných případech sužování osob, kterým říkáme posedlost. Slovo „exorcizo“ znamená „vymítám“, což naznačuje, že v této modlitbě jde o osvobození od působení zlých duchů skrze přímé nařizování zlému duchu, aby odešel.. Exorcismus patří do kategorie svátostin, a patří k životu církve od samého jejího počátku.

    Součástí Ježíšova veřejného působení bylo také vymítání démonů, jako naplnění mesiánského proroctví proroka Izaiáše (Iz 61,1-3):
    Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy. Lk 4,18

    Příchod Božího království je porážkou satanova království: „Jestliže však vyháním zlé duchy s pomocí Ducha Božího, pak už k vám přišlo Boží království“ (Mt 12,28). Ježíšova vymítání (exorcismy) osvobozují lidi od nadvlády démonů. Předjímají Ježíšovo veliké vítězství nad „vládcem tohoto světa“. Boží království bude s konečnou platností nastoleno Kristovým křížem: „Regnavit a ligno Deus“ (Bůh vládne z kříže). KKC 550

    Exorcismů se běžně užívalo a užívá během přípravy na křest (tzv. malé exorcismy), aby žádné působení temných sil neovlivňovalo otevírání se katechumena (kandidáta křtu) Bohu. U malých exorcismů jde vlastně o prosebnou modlitbu, která katechumenům vyprošuje osvobození od jakéhokoliv působení zla:
    Poněvadž křest znamená osvobození od hříchu a od jeho podněcování, ďábla, pronáší se nad kandidátem exorcismus (jeden nebo více). Kandidát je pomazán olejem katechumenů nebo na něho celebrant vkládá ruku a on se pak výslovně zříká satana. Po této přípravě může vyznat víru církve, které je křtem „svěřen“. KKC 1237

    Praxe exorcismů se v průběhu dějin církve vyvíjela, dnešní pohled vyjadřuje Katechismus takto:
    Když církev veřejně a s autoritou prosí ve jménu Ježíše Krista, aby byla některá osoba nebo předmět chráněna proti vlivu zlého ducha a vymaněna z jeho poroby, mluví se o exorcismu. Ježíš jej prováděl (Mk 1,25-26); od něho také církev má moc a úkol vymítat zlé duchy. Jednoduchý exorcismus se provádí během slavení křtu. Slavný exorcismus, nazývaný „velký exorcismus“, může provádět jen kněz s dovolením biskupa. Je třeba při tom postupovat prozíravě a přesně dodržovat stanovené předpisy církve. Exorcismus je zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své církvi. Velmi odlišný je případ nemocí, především psychických, jejichž léčení náleží do oblasti lékařské vědy. Dříve než se přikročí k exorcismu, je tedy důležité se přesvědčit, zda se jedná o přítomnost zlého ducha nebo jen o nemoc. KKC 1673

    Z výše uvedeného vyplývá, že exorcismy patřily od počátku existence církve k jejímu působení a též skrze ně lidé mohli zakusit jasnou převahu Boží nad Satanem a zlými duchy. Moc vyhánět zlé duchy předal Ježíš nejprve apoštolům (Mt 10,5-8, Lk 9,1), pak sedmdesáti dalším učedníkům (Lk 10,17-19), a nakonec ho přislíbil všem, kteří v Něho uvěří (Mk 16,17). V průběhu dějin však katolická církev moudře omezila službu osvobozování od zlých duchů pouze kněžím, kteří mají patřičné vlastnosti a byli k tomu pověřeni biskupem (biskup má toto právo a moc z moci samotného biskupského svěcení) – tzv. exorcistům, jak o tom mluví také církevní právo (CIC 1172):

§ 1. Nikdo nesmí zákonně vykonat exorcismus posedlých, jestliže neobdržel zvláštní a výslovné dovolení od místního ordináre.
§ 2. Toto dovolení udělí místní ordinář pouze knězi, který se vyznačuje zbožností, věděním, moudrostí a bezvadným životem.

    Katolický exorcismus je vždycky zdarma, jelikož není konán lidskou mocí, ale mocí Boží svěřenou křesťanům v Ježíši Kristu (Mt 10,8). Je možné o něj žádat v případě podezření na posedlost na každém katolickém biskupství, je však dobré to předtím konsultovat s knězem. Při samotném exorcismu je postupováno s úctou a diskrétností ke každému člověku. Exorcista spolupracuje s odborníky z psychologie a psychiatrie. Za osvobození se exorcista modlí jménem celé církve, jelikož má od ní k tomu pověření.

    Církev má účast na vítězství nad ďáblem, protože Kristus dal svým učedníkům moc vyhánět zlé duchy. Církev vykonává tuto vítěznou moc skrze víru v Krista a v modlitbě, tuto moc, která ve specifických případech může mít formu exorcismu. sv. Jan Pavel II., audience 22.8.1986

Na otázku s tématem exorcismu odpovídá také Vojtěch Kodet.

    K otázce působení zlých duchů se vyjadřuje rovněž komentář Jeruzalémské bible v poznámce k verši Mt 8,29 (jde o pasáž o vymítání zlých duchů Ježíšem z posedlých v gadarenské krajině):

Quasi exorcisté
    Bohužel snahou osvobozovat od moci působení zlých sil se zabývá také celá řada lidí, kteří to nedělají mocí Kristovou, nýbrž působením jiných prostředků - magických sil a rituálů (dle jejich mínění těch „dobrých sil a duchů“) - mágové, šamani, čarodějové, vymítači či krotitelé duchů, apod. Užívají také posvěcených předmětů, křížů, svící, křídy apod., avšak princip jejich působení je magický. Jejich snahy jsou však nebezpečné z vícero důvodů – jednak sami netuší, s čím pracují a mohou si hodně ublížit. Jednak se dá říci, že „vyhánějí čerta ďáblem“, a i když se snad podaří na čas nějaká úleva, může jít o léčku nepřítele ďábla, jelikož používají jeho nástrojů (okultismu a magie) a nemají rozlišovací klíč v Ježíši Kristu, Božím Synu. Problémy lidí sužovaných zlem se pak opravdu mohou nejen vrátit do původního stavu, ale také se rapidně zhoršit. Nemluvě o vynaložených prostředcích, které trpící tyto procedury stojí (řádově až desetitisíce…). Mnozí okultisté a esoterici se za exorcisty prohlašují a mají tyto nabídky v seznamech svých služeb. Nelze než před těmito "službami" důrazně varovat.

Nad ďáblem je možné zvítězit jedině v Ježíši Kristu, Božím Synu, který ďábla už porazil. Jedině Kristův učedník - člověk s Ním sjednocený a usilující o následování Jeho, může účinně osvobozovat sužované od působení zlých duchů.

Smutná role medií
    Media namnoze činí opravdové službě osvobození a exorcismu opravdu „medvědí službu“, jelikož často z neznalosti spletou vše dohromady a vytváří informační chaos. Píší často o nevydařených exorcismech končících smrtí exorcisovaných, kdy nešlo o katolický exorcismus, ale právě o tyto pokoutné snahy osvobodit trpící magicky. V těchto zprávách se sice píše o  exorcistech, ale jde jen o šamany a laické vymítače, či samozvané exorcisty nebo členy různých sekt. Pozornost je zde soustředěna na senzaci, pikantnosti, a různé děsivé podrobnosti, které si pak lidé ztotožňují s katolickou službou exorcismu. Další v řadě jsou různé překroucené informace o katolických exorcistech, rozhovory s exorcisty (které však reálně nikdy neproběhly – víme o konkrétních případech), či kusé zprávy vytržené z kontextu a patřičně emočně doladěné. Vše tak nahrává tomu, aby z této služby vznikly předsudky a strach a v jejich důsledcích tak trpícím není pomoženo.Je třeba mít k těmto zprávám v mediích opravdu zdravý odstup.

    Vlastní kapitolou je exorcismus na filmovém plátně, stále více populární. Pro skutečné seznámení se s problematikou zla však z drtivé většiny nemá žádný pozitivní přínos, spíše naopak. Některé věci ve filmech o exorcismu sice občas pravdivé jsou, nicméně celkový "hororový nádech" těchto filmů, je záměrně zpracován tak, aby naháněl strach, a má velmi málo společného se skutečnou službou exorcismu. Navíc takové filmy obsahují jednak spousty omylů, polopravd i lží, a zlo je v těchto snímcích představováno jako rovnocenný protivník Boha a dobra, což je velký omyl. Ďábel byl a zůstane jen stvořeným tvorem a Bohu se nemůže rovnat. O pokřivení exorcismu na filmovém plátně píše o.Francesco Bamonte, předseda Mezinárodního sdružení exorcistů, který mimo jiné říká: "v těchto filmech chybí a přehlíží se nádherná a obdivuhodná přítomnost Boha a jeho působení", a tento druh kinematografie tedy "předkládá principy ezoteriky a manichejského dualismu".

Známou taktiku zlého - buď se skrývat nebo vést lidi k fascinaci zlem - zmiňuje také monsignor Dominique Rey, biskup ve Fréjus-Toulon (Francie) z úvodu ke knize francouzského exorcisty Jean-Régis Fropo „90 otázek pro exorcistu“:

    „...je nesmírně šikovnou „taktikou ďábla“, že se skrývá, nedává o sobě vědět, pod rouškou racionalismu vede lidi k domněnce, že vlastně neexistuje: zná nesčetně úskoků, jak skrýt své ničivé působení. Satan je vnímám jen jako metafora, symbol zla. Přestřelky mezi klasickou démonologií a současným racionalismem dělají v katolických řadách paseku. Proto se věřící v duchovním boji obracejí k šarlatánům a jiným prodejcům „odčarování“, neboť nenacházejí dostatek pozorných uší uvnitř církve.

    V kontextu ztráty duchovního zázemí a sekularizace je ďábel v dnešní kultuře velmi moderní, zvláště mezi mladými. Z katolické pastorace se naopak už čtyřicet let zcela vytrácí. Z toho plyne nutnost nové reflexe, která by nám pomohla vypořádat se s těmito složitými jevy na základě skutečného teologického, duchovního a pastoračního posouzení a lépe odpovídat na očekávání našich trpících bratří.  90 otázek pro exorcistu - s.9-10 (KNA 2017)

BANNER NA VÁŠ WEB

Chcete-li si vložit na své stránky banner tohoto webu, stačí stáhnout si  tento obrázek , uložit na své stránky, a přiložit k němu odkaz: www.duchovniboj.cz

                      db.jpg (8,4 kB)