Přijďte blíže k Bohu...

    Dnešní Popeleční středou vstupujeme do doby postní, doby vnitřní přípravy na Velikonoční svátky. Při nich máme obnovit své vyznání v Boží zachraňující lásku, rozhodnutí následovat Krista a nechat se vést Jeho Svatým Duchem. V dnešní modlitbě Ranních chval jsme byli vyzváni modlit se k Bohu: Prosme ho pokorně, aby v těchto dnech spásy očistil naše srdce Duchem Svatým a upevnil nás v lásce. A o to jde. Udělat místo lásce. A možná právě v té oblasti, kde mi to vůbec nejde. Takovou máme každý, a asi ne jen jednu... Která to je? Ptej se Ducha Svatého, ten to ví úplně přesně. A kdybys i přesto nevěděl, začni prosit za tu oblast, kde víš, že se ti moc nedaří. Nechme se k tomuto úsilí povzbudit slovy proroky Izaiáše:

Je tohle půst, jaký se mně líbí,

den, v němž se člověk umrtvuje?

Sklonit hlavu jako rákos,

ustlat si na žínici a prachu?

Tohle nazveš postem,

dnem milým Hospodinu?

Či není půst, jaký si přeji, (spíš) toto:

rozvázat nespravedlivá pouta,

uvolnit uzly jha,

utiskované propustit na svobodu,

zlomit každé jařmo?

Lámat svůj chléb hladovému,

popřát pohostinství bloudícím ubožákům;

když vidíš nahého, obléci ho,

neodmítat pomoc svému bližnímu?

Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora,

tvá jizva se brzy zacelí.

Před tebou půjde tvá spravedlnost

a za tebou Boží sláva.

Tehdy budeš volat, a Hospodin odpoví,

křičet o pomoc, a on řekne: ‚Zde jsem!‘

Přestaneš-li utlačovat,

ukazovat prstem,

křivě mluvit,

nasytíš-li svým chlebem hladového,

ukojíš-li lačného,

tehdy v temnotě vzejde tvé světlo,

tvůj soumrak se stane poledním jasem.

Hospodin tě stále povede,

v nedostatku ukojí tvou touhu,

posílí tvé údy.

Budeš jako zavlažovaná zahrada,

jako (živé) zřídlo,

jehož voda nevysychá.

Co od věků leží v troskách, tvůj rod znovu vystaví,

obnovíš základy (zdiva) zašlých pokolení.

Budou tě nazývat: Ten, který zazdívá trhliny,

ten, který obnovuje trosky k přebývání.“

Izaiáš 58,5-12