Dnešním dnem vstupujeme do postního období, které je v liturgii charakterizováno výzvami k novému obrácení, pokání, přiblížení se Hospodinu. Z textu knihy proroka Joela (1.čtení) je zřejmé, že izraelský lid buď nějaká pohroma už postihla nebo teprve hrozí. A v tom se jejich situace podobá té naší, i když můžeme říci, že nás postihlo obojí - nějaké pohromy už máme za sebou a nekončí to.. A i v této situaci nás Pán volá k pokání, které od nás právem očekává.
Izaiáš píše: "Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší". Pokáním odstraňujeme tento příkrov a umožňujeme Bohu, aby o nás mohl více pečovat a žehnat nám, chránit nás před tím, co na nás po právu přichází pro naše hříchy".
Dá se tedy souhrnně říci, že pokání uvolňuje Bohu ruce a nám srdce... A na naší odpovědi na toto volání Boží záleží i naše budoucnost, už dnes ji takto my, každý z nás, tvoříme.
Pokání má jediný cíl: Obnovu živého vztahu k Bohu, pročištění toho, co tam není v pořádku a tedy i nové poznání Božího charakteru. Tato obnova však vyžaduje i můj osobní vklad, jak říká svatopisec: Přijďte blíže k Bohu a Bůh přijde blíže k vám". Proto nás i Ježíš v dnešním evangeliu zve: "zajdi do své komůrky a mluv se svým nebeským Otcem". Kéž tedy naše postní úsilí přináší plody v těchto dvou klíčových oblastech: vztahu k Bohu, a vztahu k našim bližním (včetně sebe samého...).Dnešním dnem vstupujeme do postního období, které je v liturgii charakterizováno výzvami k novému obrácení, pokání, přiblížení se Hospodinu. Z textu knihy proroka Joela (1.čtení) je zřejmé, že izraelský lid buď nějaká pohroma už postihla nebo teprve hrozí. A v tom se jejich situace podobá té naší, i když můžeme říci, že nás postihlo obojí - nějaké pohromy už máme za sebou a nekončí to.. A i v této situaci nás Pán volá k pokání, které od nás právem očekává.
Dnešním dnem vstupujeme do postního období, které je v liturgii doprovázeno výzvami k novému obrácení, pokání, přiblížení se Hospodinu. Z textu knihy proroka Joela (1.čtení) je zřejmé, že izraelský lid buď nějaká pohroma už postihla nebo teprve hrozí. A v tom se jejich situace podobá té naší, i když můžeme říci, že nás vlastně postihlo obojí - nějaké pohromy už máme za sebou a nekončí to.. A i právě kvůli tomu nás Pán volá k pokání, které od nás právem očekává.
Izaiáš píše: "Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalily jeho tvář před vámi, proto neslyší" (Iz 59,2). Pokáním odstraňujeme tento příkrov a umožňujeme Bohu, aby o nás mohl více pečovat a žehnat nám, chránit nás před tím, co na nás po právu přichází pro naše hříchy.
Dá se tedy souhrnně říci, že pokání uvolňuje Bohu ruce a nám srdce... A naše budoucnost záleží právě na naší odpovědi na toto volání, protože už dnes ji takto my, každý z nás, tvoříme.
Pokání má jediný cíl: Obnovu živého vztahu k Bohu, pročištění toho, co tam není v pořádku. A tedy i nové poznání Božího charakteru. Tato obnova však vyžaduje i můj osobní vklad, jak říká Písmo: "Přijďte blíže k Bohu a Bůh přijde blíže k vám". Proto nás i Ježíš v dnešním evangeliu zve: "zajdi do své komůrky a mluv se svým nebeským Otcem" (Mt 6,6). Kéž tedy naše postní úsilí přináší plody v těchto dvou klíčových oblastech: vztahu k Bohu, a vztahu k našim bližním (včetně sebe samého...).
Kristus Král.jpg)
.jpg)
